pondělí 21. května 2018

KNIHODOJMY: Stříbrná labuť

„Nazdar, Madison. Ty nás možná neznáš, ale my známe tebe. Chceme si zahrát hru. A poslouchej, co se stane, pokud prohraješ…“

Nebudeme si lhát.

Každá z nás si jednou za čas chce přečíst vášnivý román a závidět hlavní hrdince její štěstí a celkové "dobrodrůžo".
Stříbrná labuť ale vypadala na YA/NA příběh, který by si mnoho romantických duší zažít nechtělo. Slibovala lásku, ale zároveň i násilí, krutost, strach a drsnost. Slibovala jízdu na vlnách vášně doprovázenou záludnostmi bohatství a jakýsi tajemný Elitní klub králů složených ze samých pohledných vrstevníků. 
Když se na to tak koukám, kniha všechny zmíněné body splnila. 
Pouze jiným způsobem, než si moje knihomolská a rozmazlená duše představovala.


Jmenuji se Madison.
Poté co si moje matka vzala cizí i vlastní život, nosím poskvrněné jméno a stěhuji se kvůli "vyvolené lásce" mého otce přes celou zemi. Díky tomu, že si žiju v přepychu a luxusu chodím i na prestižní školu. Bohužel inteligence některých mých spolužáků neodpovídá číslu jejich konta. Zjišťuji, že na škole existuje jakýsi Elitní klub králů a můj nevlastní brácha je jedním z členů. Jakoby nestačilo, že holky po nich slintají jako po slanině (nebudu tvrdit, že mezi ně nepatřím), jsou kolem jejich klubu zvěsti, pomluvy a domněnky, které nahání husí kůží. 
Ačkoliv jsem ta poslední, která by se bála vzít do ruky zbraň, po tom, co si se mnou začnou podivně pohrávat, začínám váhat, zda se to nestane nutným.

,,Tajemství jsou jako zbraně a ticho je jejich spouští."

Kdo jste četl můj nedávný článek, viděli jste insta stories nebo jen jakoukoliv mou aktivitu, v 90% jsem zmiňovala v té době připravovaný titul a shodou náhod to byla Stříbrná labuť.
Byla to jedna z nejočekávanějších...kecám, asi úplně nejočekávanější kniha z Baronetu a jak to říci slušně, docela jsem si vykopala hrob.
Toto byla jízda. To bezpochyby. Drsná, krutá, červená a hlavně docela krkolomná.
Přišlo mi, jakoby dokonalé  varování na přebalu knihy psal úplně jiný člověk než ten, který zpracoval úžasné téma v laciný blábol.

Zní to strašně, ale kniha na mě opravdu působila lacině.
Autorka vůbec nevyužívala potenciálů, který se v mnohých scénách vyskytoval. Příběh sice gradoval, ale tím způsobem, že si hlavní hrdinka (za chvíli k ní dojdeme) připisovala na seznam milenců další jména a náááhodou i členy klubu, který ji shodou náááhod terorizoval poměrně drsným způsobem a shodou dalších nááááhod jeden z nich (jak milenců, tak členů klubu) byl její nevlastní bratr.
Příběh neměl absolutně žádnou hlavu ani patu a jediné, co ho drželo byly úryvky z tajemné knihy, která by nám mohla vše ve druhém dílu vysvětlit. Ale v tomto - prvním... 
Po dočtení se cítím, jako bych knihu vůbec nečetla.


A teď jdeme na to, co mě štvalo úplně nejvíc.
Hlavní hrdinka. WTF?! CO TO DO HÁJE BYLO?!
Věřte mi, zažila jsem hodně, ale tohle....
Zpočátku vypadala slibně: sarkastická drsňačka, která si jde za svým. Nevím, zda se zbláznily její nebo autorčiny hormony, ale potom.... Říkám vám, to byla katastrofa. Doslova.
Její chování nedávalo smysl = nelogické, hloupé, nevysvětlitelné a do blázince posílající zároveň.

,,V tomhle světě jsou tajemství zbraně, kotě. Jsou tím, co nás chrání, abysme neskončili dva metry pod zemí."

SHRNUTÍ:
Takhle to vypadá, jako by kniha byla úplná katastrofa. No a ona i byla, ale přes tohle všechno musím uznat, že ať je autorčin styl psaní nelogický, je neskutečně čtivý. Příběh zhltnete za hoďku / dvě a i když si za pár dní  nebudete pamatovat vlastně vůbec nic, jste v rámci možností spokojení. 
Mojí největší chybou bylo asi to, že jsem čekala drsnou Erin Watt (autorky série Royalové), což je jedna z autorek, kteří dokáží z jakéhokoliv námětu či situace vybrousit s elegancí a pro čtenáře přinášejí blaho. Tady mi autorka akorát přinášela záchvaty vzteku a bolest krční páteře, když jsem nekonečně kroutila hlavou. I přesto ale krom čtivosti musím uznat téma bratrstva, který se zaplétá spíše až do sekty a pochválit tajemnost, která čtenáře drží neustále v pozoru. A také to, že ačkoliv mám z prvního dílu nervy na pochodu, prahnu po druhém 👀

6 komentářů:

  1. Knihu jsem taky četla a sdílím s Tebou naprosto stejný názor. Hlavní hrdinka byla podle mě hloupá káča. Moc dobře nechápu lidi, kterým se ta kniha líbila - ano měla potenciál, ale autorka to totálně pohřbila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím s Tebou, ale i přesto se autorčin čtivý styl psaní musí nechat a zároveň s ním i jakási jiskra, díky které čtenář touží po dalších dílech aniž by věděl proč :D

      Vymazat
  2. Vím, že to nejspíš nebyl cíl, ale tvoje recenze mě pobavila. Je fajn přečíst si někdy i něco negativního. :)) Mě osobně kniha také zaujala a plánovala jsem, že si ji přečtu. Teď jsem ale trošku na vážkách, tak uvídíme. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On to cíl i docela byl, tak jsem ráda, že byl dosažen :D
      I když to není nejlepší kniha, co jsem kdy četla, nezaslouží si naprostou kritiku. Jak už jsem psala výše, má v sobě jakousi jiskru, kterou nemá každý autor :)
      Rozhodně ji zkus :)

      Vymazat
  3. Knihu jsem nečetla a poměrně mě lákala, ale teda teď už nevím :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporučuji ji zkusit. I kdyby se Ti nelíbila, vsadím se, že ji přečteš na posezení a potají budeš toužit po dalších dílech :D

      Vymazat

Děkuji za komentář! Co nejdříve odpovím! ♥